Tribo nepřipravuje uzavřený tým pro skupinu účastníků, ale Tribo bude výsledkem nás všech, proto zde naleznete medailony, jak těch, kteří stáli u zrodu, tak i dalších, kteří se přidávají v průběhu jara. Medailony odpovídají na tři klíčové otázky: 1) jak si Tribo představuji, 2) co chci druhým nabídnout a 3) co chci naopak zažít, získat nebo si vyzkoušet. Díky těmto odpovědím můžete získat jasnější představu o tom, co se v létě bude dít a kdo za tím bude stát.
Helča Macků
Pracuje za tři. Staví už druhý dům. Umí to stejně s jehlicemi, dlátem, nebo vrtačkou. A taky umí podojit kozu. Z ničeho uvaří ihned cokoli. Do Rychlebských hor se odstěhovala, aby v místě, kde se daří leda hospodám, vytvořila kavárnu - místo, kde se člověk může zastavit v příjemném prostředí, místo, kde je možné si dát opravdu dobrou kávu a něco k zakousnutí, a konečně místo, kde se čerpá inspirace a kde může docházet k životním setkáním. Zkrátka takový malý svět s křeslem, knihovnou, příjemnými lidmi, výstavním prostorem a výstavní kávou uprostřed trojkových hospod. Vyrazila obdělávat pustinu. Kultivovat zbídačenou vesnickou kr ajinu uprostřed ryzích hor. Podobný prostor se snaží prostředkovat už třetím rokem na Tribu. V krásném prostředí uprostřed krajiny přispět k novým setkáním a především být nablízku v hledání odvahy k vykročení z toho, co už je opotřebované, k tomu, co je živé, ze dne na den, nejisté, ale místy plné smyslu. Pozvat člověka k obratu, který kdysi v podobném prostředí sama zažila a který jí nakonec dovedl až k té kavárně.
Šimon Grimmich
Většinu času trávím čtením nesrozumitelných knih, zpravidla v ještě nesrozumitelnějších jazycích. Jsem mizerný filosof. Myslím v obrazech nebo pocitech, myšlenky mi moc nejdou a hlavně nedůvěřuji slovům. Potřebuji psát. Událost, zkušenost nebo situace je pro mě uspokojivá, až když ji dokážu převést na papír. K životu potřebuji takto zmnožovat skutečnost. Tanec je pro mě završen, když je zapsán. Myslím, že je to můj úkol. Zajímá mě, co je člověk. Fascinuje mě „okamžik tvorby“, kdy z člověka spontánně vychází něco nového a on tomu spíše jen přihlíží. Může jít o báseň, hudbu, pohyb, dotyk, úplně cokoli. Tam někde je podle mě člověk. V okamžiku, kdy se člověk účastní něčeho nového a silného, co se hluboce dotýká a proměňuje. Pár vteřin. Někdy déle. Někdy se podaří tuto chvíli prožít s druhými. Vzniká hluboké sepětí. Hluboký vztah nebo společenství.
Minulý rok jsem jel sedmkrát do Rychlebských hor a zpět. Z Prahy se tam jede půl dne nebo spíš déle. Na cestě jsem strávil týden pozorování odpoledních krajin za okny auta nebo vlaku. Za posledních pár let jsem tu byl v únoru, březnu, dubnu, květnu, červnu, červenci, srpnu a listopadu. Pod stanem, pod jurtou, na půdě, v maringotce nebo bez ničeho. Mám spoustu papírků, textů, náčrtků. Rád bych z toho udělal celek. Chtěl bych dát dohromady malou knížku o Rychlebách. A taky o těle. Čas bych chtěl věnovat psaní, pohybu a psaní o pohybu. Psát o pohybu skoro nejde.
Mohu nabídnout: arabštinu, hebrejštinu, řečtinu, latinu nebo sanskrt. Můžu přivést pár pěkných knížek, nad kterými se můžeme společně zastavit. Brát do dlaní slovo za slovem a pozorovat obrazy, které se rodí. Můžeme zkusit něco napsat, a pak to společně přebírat slovo za slovem.
Andrea Kosařová
Ráda bych, aby náš společný čas byl příjemný, plný zajímavých podnětů, zážitků (v tom přirozeném slova smyslu) a spokojených lidí. Bez konfliktů a v přirozeném potkání se a soužití s lidmi, které mám ráda a které mám chuť poznávat dál a více. Neměl by chybět oheň, dobré jídlo a alespoň krátká „pouť“ po Rychlebách. Neměla by chybět svoboda.
Považuji se za umělecky a tvořivě založeného člověka, ale bohužel bez jakékoliv dovednosti - neumím nakreslit ani napsat nic srozumitelného, nikdy jsem netvořila ze dřeva ani jiného materiálu a můj největší výtvor poslední doby je podle vzoru sešitý medvídek (který mi ale udělal velkou radost). Mám v tomto směru chuť se dozvídat a učit nové věci a hrozně ráda bych překonala svoji bariéru v hlavě, že to prostě neumím, tak se do toho raději nepouštím.
O to raději se pouštím do jakékoliv produkční či organizační práce, v které se cítím jistější a i proto část (klidně i větší část) takových úkolů ráda zastanu, abych měla trochu potřebné životní rovnováhy a neztratila se v tvůrčím chaosu.
Ráda poskytnu zkušenosti s prací těla, nemám však zatím zpracované, jakou formou by to mělo být a zda je to vůbec možné. Nejsem lektorka kontaktní improvizace (ani jiné alternativní podoby tance) a mé znalosti pohybu a tance jsou na spíše odborné a méně přirozené bázi, než bych ráda. Zároveň je to pro mě rozhodně téma č. 1 poslední doby. Mým snem je zorganizovat ples na louce, krásné šaty, živá hudba, fiesta…, protože každá cesta má svůj cíl a každý krok vede k cíli. I nepatrný krůček. I ten taneční. Jen jedno je v tu chvíli jisté. Svůj příběh tančí každý sám…
Neil Gaiman, Kniha hřbitova
Lucie Fryčová
Představuji si krajinu, prakrajinu, takovu tu krajinu, o které říkáme, že je krajinou našeho srdce a cítíme se v ní volní a zároveň v bezpečném objetí. Představuji si chvíli, kdy se z místa na kopci budu dotýkat mraků, bzučení včely a vůně louky. Představuji si živost a lehkost, které tam najednou se mnou budou… A tak nebudu mít jinou možnost než se sebrat a válet sudy dolů z kopce až do úplného vyčerpání.
Chci osahávat mraky a válet sudy s vámi. S těmi, které už znám, s těmi, kteří znají někoho, koho znám, a nebo s těmi, které vůbec neznám. Chci cítit, že jsme všichni spolu, společenství, a přitom každý sám jedinečný a nezjednodušitelný, tajemný. Chci nemyslet na to, že než vyjdu z bytu, musím mít klíče, mobil a peněženku. Chci si přestat vymýšlet „co by kdyby možná tralala“, a místo toho raději vidět východ a západ slunce.
Mohu s vámi válet sudy, koukat na mraky, poslouchat včely a tak. Nebo se spolu můžeme rozhádat a potom se zase usmiřovat. Ráda vám půjčím štětec a akvarelky a můžeme spolu prožít krajinu skrze malování. Nejlepší bude odhalit si navzájem i kolem sebe co nejvíce krásy.
Zdenka Řezbová-Morávková
Kurz si představuji jako velký (malý ;) happening, na kterém se sejdou hraví, samostatní, dotahující kreativci, které baví sdílení na všemožných úrovních. Představuji si, že každý z nás se zaváže k přípravě konkrétního „programu“ na konkrétní den. Chci zažít napětí i uvolnění. Chci být v celém svém těle a ne pouze v hlavě. Chci se rozpustit v sobě, v lidech, v krajině a ve vesmíru, o kterém věřím, že je dobrý.
Od kurzu očekávám hodně smíchu, hloubku při sdílení nápadů i osobních příběhů, ponoření se do sebe a tvorby. Očekávám společnou chuť se naladit a vyplout. Očekávám taoistické moudré vedení, které plyne společně s proudem, ale není jen pasivní a vyčkávající. Společné „vedení - nevedení“, které umí proud využít v jeho síle a nenechá se svrhnout ani jen tak unést do bažin mělkého nicnedělání.
Přináším chuť jít do všeho naplno. Přináším třeba své znalosti a prožitky z oblasti environmentální tvorby i eko-artu. Schopnost malovat, kreslit a všemožně a nemožně se hýbat s cílem dostat tělo do poloh, které by si běžně nedovolilo. Přináším dada-hlášky a non-sence, protože „nesmysl“ mi dává velký smysl.
Chci tam být a prožívat, že je to správně. Vnímat všemi póry, že jsem a že uskutečňuji celou svou bytost. Chci zažívat blízkost a zobat drobečky moudrosti troušené jen tak nevědomky všemi kolem třeba při snídani nebo večer před usnutím ve spacáku. Chci mít otevřené oči a vstoupit s nimi za zrcadlo běžné reality.
Anežka Všianská
Monika Kadaňková
Tribo si představuji jako setkání těch, kteří by si k sobě jinak hledali cestu složitě. Asi jako takovou osudovou zkratku a katalyzátor procesů. Letošní rok je třetím rokem, kdy se na Tribo chci vydat, doufám, že se to konečně povede.
Tančím celý život, můžeme tedy tančit spolu. Sólově, párově, vést se a následovat nebo improvizovat. Velice neprofesionálně a amatérsky šiju. Ráda si hraju se slovy. Snažím se porozumět astrologii a přitom nepodsouvat lidem jejich osudy podle tradičních výkladů. V poslední době také prosívám Boha přes síto. Zatím nepropadl.
Chci opustit město a dostat se zase trochu do kraj(i)nosti, do situací (mírného) diskomfortu, které často rodí perly. A ráda bych poslouchala a vyprávěla příběhy, tak jako za starých časů, u ohně a se zatajeným dechem. Ty příběhy, které mají moc proměňovat.
Martina Fialová
Jsem od přírody aktivní člověk, většinou plný energie. Mám ráda pohyb, činnost, ruch kolem sebe. Tribo si představuji jako týden nabitý zážitky, ke kterým se budu v mysli často a ráda vracet. Ráda se stanu vrchních rozcvičkářem, zorganizuji výlet po okolí nebo upeču něco dobrého na zub. Za kreativce s nekonečnou fantazií se úplně nepovažuji, i když, pokud mám chuť a předlohu, jsem schopna se vrhnout do čehokoliv. Ráda si také zazpívám u ohně a ochotně strávím celou noc u společenských her. V říjnu mě (nás) čeká životní změna, která bude zřejmě vyžadovat určité zklidnění, zpomalení těla i mysli. Proto bych se chtěla setkat s lidmi, kteří jsou už možná podobně naladěni a ukážou mi trochu jinou cestu uvažování a životního naplnění. Chtěla bych ochutnat co možná nejvíce z koktejlu, který jsem zatím nepila. Chtěla bych vystoupit z klasického denního rytmu „metro- práce – metro – sport – metro - spát“ a zjistit, že mě to i tak naplňuje. A konečně bych si chtěla dosyta užít radosti z pobytu venku.
Lucia Patoprstá
Príjemní ľudia, nádherná príroda, slnko či dážď, zeleň, veselá nálada a kopec inšpirácie. Asi tak by som si predstavila tribo. Keď sa na tú vetu ale pozerám, tak úplne nevystihuje ten obraz, ktorý sa mi v hlave vynoril, avšak neviem úplne ako ho popísať, a tiež si nechcem maľovať podrobné očakávania, tak zatiaľ asi bude musieť stačiť.
Myslím si, že som človek veselý s chuťou do života, takže môžem ponúknuť a rozdať radosť a veselosť a dobrú náladu. Snažím sa nevytvárať zbytočné konflikty a verím v úprimnú komunikáciu. Ponúknuť teda môžem kus seba :-)
Rada by som si vyskúšala byť v spoločnosti kreatívnych ľudí, ktorí by mi dodali inšpiráciu, čo by som následne opätovala. Rada by som pobývala v prírode a vystúpila z betónom obloženého mesta, v ktorom sa pohybujem skoro celý rok. Rada by som zažila teplo zobúdzajúceho sa slnka do rannej rosy, kde ráno po tráve chodili by sme bosí ;-)
Mohla by som naučiť základy fotenia, pokiaľ by bol záujem, alebo háčkovania pokiaľ by bola trpezlivosť. Tiež rada spievam, ale bohužiaľ nehrám na žiaden nástroj, tak by sme si mohli založiť tribo-skupinu a zložiť nejaké pesničky. To som síce ešte nerobila, ale myslím si, že by to mohla byť sranda.
Jitka Skořepová
Těžko si lze představit něco, co jsem ještě na vlastní kůži nezažila, vlastně žádný podobný zážitkový kurz. Představuju si to zatím jako fajn týden prožitý se zajímavými lidmi, se kterými se budeme vzájemně inspirovat, protože zvolené téma k tomu samo vybízí. Ráda bych, abychom objevovali, co všechno si lze pod tímto tématem představit. Abychom měli čas na nějaké osobní prožívání a ztišení, ale též sdílení, ať už třeba formou rozhovorů, hudby, zpěvu, tance… Ale tuším, že to rozhodně nebude žádné lážo plážo, spíše naopak, a tím to v mých očích získává na atraktivitě. Takže budu možná mnohdy nucena překonat sama sebe a vyzkoušet něco, o čem jsem dosud přesvědčená, že třeba neumím, že bych to nedokázala apod. Každopádně zvolené téma mně oslovilo hned po prvním přečtení.
Když je potřeba, podám pomocnou ruku. Do vínku mi byla dána citlivost a empatie. Jsem člověk, který dělá svou práci pečlivě, ale kvůli tomu také někdy trochu zdlouhavě a ještě na poslední chvíli. Přesto se snažím dostát svým povinnostem nejlépe, jak umím. O některých věcech, které dělám, dost přemýšlím, ale někdy až příliš; jindy zase jednám hodně spontánně a impulsivně, což také není vždycky výhra. Rozhodně můžu ostatním nabídnout v mé osobě parťáka pro společný smích, který mám moc ráda. Nebo kdyby si někdo chtěl zatančit či zazpívat, tak s ním budu ráda tyto radosti sdílet.
Svou účastí na Tribu si chci vyzkoušet, jaké to je pustit se do zcela neznámé akce, o které vlastně předem mnoho nevím a která ani nemá předem daný jasný program. Chci zjistit, jak moc mně v dosud neodhadnutelných situacích bude paralyzovat strach, s nímž zápasím celý život, a jak budu schopná s ním pracovat. Také bych v sobě ráda alespoň trochu probudila kreativitu, tím spíš, že mám ráda již vyzkoušené věci a zaběhnuté pořádky nerada měním. Během pobytu bych chtěla zažít osvobození od všednodenních starostí, chtěla bych pocítit souznění s přírodou a jen tak se rozletět po louce a umocnit tak pocit štěstí (což můžu koneckonců i bez Triba, ale většinou si na to neudělám čas…). A když z pobytu vzejdou nová přátelství, tak to bude velmi příjemný bonus.
Honza Burian
Ho
Veronika Beranová
Tribo si představuji jako lákavý koktejl, jehož chuť zatím jenom tuším, když se podívám na ingredience. Ze své podstaty se mi v konkrétních rysech zdráhá jakékoliv jasné představě. Abstraktně si Tribo představuji jako týden „jinde“. Týden daleko od toho, čím běžně žiju, a blízko tomu, čím bych chtěla žít. Týden v lukách a lesích, tak trochu na konci světa. Týden s příjemnými lidmi plný vzájemného obdarovávání. Kousky programu, kousky inspirace, kousky prostého bytí. Mými ingrediencemi jsou neutuchající nadšení, chuť experimentovat a neodbytný sklon radovat se z drobností a z krásy přírody. Jako spolutvůrce aktivit bych ráda nabídla své nápady ve výtvarné oblasti. Těším se na tu chuť, kterou spolu namícháme!
Od dětství ráda kreslím a výtvarničím. Vášnivě ráda čtu a občas něco napíšu. Jsou ale oblasti tvořivosti, jejichž hranice zatím neznám. A jsou oblasti tvořivosti, jejichž hranice znám, ale vím, že jsou jen v mé hlavě. Na Tribu bych si ráda ošahala oba druhy hranic. Jedny objevila, druhé třeba posunula nebo aspoň obešla. Chytla tuhle výzvu a trochu vykročila ze své komfortní zóny. Chci si zkusit, jaké to je, když zahodím ostych a dám volný průchod svým nápadům a myšlenkám. Ze všeho nejvíc ale chci zažít čirou radost z pozorování, vnímání, tvoření a vytvoření. Chci si odpočinout od dnů, kdy na tvoření nemám čas, a veškerou inspiraci vytlačují povinnosti. Chci zažít inspiraci ze sdíleného tvořivého prostoru a těším se na krásnou inspirativní krajinu. Také se moc těším, že budu mít možnost uvést svůj vlastní program a vyzkoušet si, jak funguje a co z něj vznikne.
